Iele jsou nejznámější ženské duchovní bytosti rumunského folkloru: krásné panny v bílém, které o svátečních nocích tančí ve velkých kruzích na polích, na křižovatkách a u vod. Jejich zpěv je kouzlem, pohled nebezpečím a jejich taneční kruh je viditelný ráno jako kruh sešlapané trávy.
Kdo „padne“ do rukou Iele
Tradice říká, že Iele „berou“ ty, kdo je vidí tančit a nevyhnou se jim: člověk se vrátí domů „zasažený Iele“ — s pomatenou myslí, nepřetržitě se směje nebo pláče, někdy s „nevyslovitelnou nemocí“. Jindy je trest menší: ochrnutí, bolest, která přichází a odchází, „pláč dětí“ ve spánku.
Místa Iele
- Hranice mezi vesnicemi (odtud „a hotărî“, rozhodnout — stát na hranici, mezi světy);
- Křižovatky — tři cesty;
- Strže a rokle, suché jeskyně;
- Opuštěné studny a „zpívající prameny“;
- „pusté“ pláně za úplňkových nocí.
Kdo v noci prochází takovými místy, šeptem „prosí o odpuštění“ nebo pronáší krátkou modlitbu — nikdo tam nepíská ani nezpívá.
Tradiční ochrany
- Česnek — u pasu, na čepici, na okně;
- Sůl — špetka v kapse;
- Červený zauzlovaný mărțișor až do Sânziene;
- Znamení kříže a Žalm 90 — „zbraň“ uznávaná i církví;
- Nevyprávět o tom, co jsi v noci viděl — až do rána.
Iele, Sânziene, Zâne — rodina ženských duchovních bytostí
Sânziene (mírné, jednou ročně), Iele (rozmarné, celé léto), Zâne (lesní panny rozdávající dary), Vâlve (vládkyně pokladů a zvířat) — celá „rodina“ ženských sil, které žádají jedinou věc: úctu. Vesnický svět současně poznal jejich děsivost i krásu — a naučil se procházet nocí s bazalkou na hrudi a modlitbou na rtech.
Časté otázky
„Zasažený Iele“ — co to znamená z lékařského hlediska?Folklor popisuje příznaky hysterické psychózy nebo epilepsie — dříve nepochopených nemocí vysvětlovaných magií. Starý lék byl také rituální (zaříkávání „proti Iele“ u staré ženy); moderní léčba je lékařská — a modlitba zůstává oporou, nikoli náhradou.
Proč se večer neříká „Iele“?Z úcty: jméno vyslovené v noci „je přivolává“. Tradice používá opisná jména: „krásné“, „bílé“, „ty za hranicí“.