„Cristino, proč se sabotuji právě tehdy, když se mi daří?“ To je otázka, kterou k tomuto tématu dostávám nejčastěji. A moje odpověď je vždy stejná: nejsi to ty, kdo chce, aby ti bylo špatně. Jedna část tebe, velmi stará, se tě snaží chránit podle pravidel naučených v dětství. Ta pravidla tě tehdy udržela při životě. Dnes tě brzdí.
V živých vysíláních často opakuji větu, kterou si máš zapamatovat: co ti pomáhá na jedné úrovni, brání ti na vyšší úrovni. Program, který tě zachránil v dětství, se v dospělosti stává tvou brzdou. Proto se sabotuješ právě tehdy, když se ti začíná dařit: dobro je pro tu část tebe neznámým územím a ona tě táhne zpět k tomu, co zná.
Níže vysvětluji, jak sebesabotáž vypadá v každodenním životě, která část tebe sabotuje, jaké programy jsou za ní a jak je rozvázat.
Jak sebesabotáž vypadá v každodenním životě
Sebesabotáž málokdy přichází pod svým jménem. Přichází v podobě opakujících se vzorců, kterým říkáš smůla:
- Začneš a zastavíš se. Máš elán, začneš projekt, plán — a právě když by měl pokračovat, objeví se překážka. Někdo mi napsal: „kamkoli jdu, všechny dveře jsou zavřené“. Odpověděla jsem mu pravdu: práce je v tobě. Realita ti ukazuje, co v sobě máš. Pokud se vidíš ty, začne tě vidět i svět.
- Zahrabeš se do práce a peníze stále nepřicházejí. „Musím vydělat peníze“ — tohle honění často vychází z potřeby uznání a za ním stojí starý program, který věří, že jen těžká práce je práce, jako tahání vozu. Tak to není: musíš táhnout chytře, ne silou.
- Vztahy probíhají podle stejného schématu. Zůstáváš ve vztazích, které tě vysávají, a čekáš na drobky pozornosti od někoho, kdo ti dává kapky jen proto, abys zůstala. Říkám tomu krmení drobky: dost, abys neodešla, nikdy dost, abys byla naplněná.
- Děláš to a nevíš, že to děláš. Programy jsou podvědomé — ty jsou nejskutečnější. Teprve když ti život dá stejnou lekci potřetí, začneš se dívat dovnitř.
Pokud ses poznala v některé z těchto situací, nejsi rozbitá ani rozbitý. Jen máš části, které pracují podle starých programů. A programy se rozvazují.
Která část tebe sabotuje a proč
Tady je část, kterou málokdo chce slyšet: část, která tě sabotuje, není tvůj nepřítel. Je to dětská část, která trpěla a svou lekci přežití se naučila příliš dobře.
V živých vysíláních to vysvětluji takto: zneužívajícího člověka z dětství si zvnitřníš a potom zneužíváš sama nebo sám sebe. Hlas, který tě kritizuje právě tehdy, když se ti daří, není tvůj dospělý hlas — je to starý, převzatý hlas. Stejné je to s částí oběti: opakujeme prvních sedm let dětství, a pokud tam bylo utrpení, tu část znovu vytváříme v dospělém životě, aby byla konečně viděna. I silný člověk může při práci na sobě objevit část oběti. Rozdíl je v tom, zda v ní zůstaneš, nebo vystoupíš.
Protože dokud zůstáváš v energii oběti — „on mi udělal tohle, ona mi udělala tamto“ — jsi v roli dítěte. Nemůžeme žít dospělý život z role dítěte. Sabotující část je právě ta dětská část, která tě drží na svém známém území.
Proto s ní neválčíš: když saháme na trauma, riskujeme, že se znovu traumatizujeme, takže pracujeme jemně, velmi jemně. V živých vysíláních programům děkuji: „Děkuji vám, že jste mi pomohly přežít.“ Opravdu to udělaly — nyní je můžeš nechat odejít s vděčností, ne s nenávistí.
Programy za sebesabotáží
Za brzdou? Programy. Zde jsou nejčastější:
- „Nemám žádnou hodnotu.“ Starší bratr sebesabotáže. Z něj se rodí potřeba dělat pořád víc, víc, víc — v těle ho cítím jako hroudy cementu na lopatkách. Kdo ho nese, neváží si své práce ani darů, ať dělá cokoli. Pokud ho v sobě poznáváš, přečti si také o nedostatku sebedůvěry a jak ho rozvázat.
- „Vyhovuji všem, i na vlastní úkor.“ V jednom živém vysílání jsem nejprve řekla jednoduchou verzi a nic necítila, protože jsem téma už zpracovala. Když jsem ji vyslovila s „i na vlastní úkor“, bác — bodnutí v zádech. Jsou různé úrovně jemnosti. Děláš všechno, abys byla oblíbená, protože jsi nepřijala své vlastní části.
- Perfekcionismus. Vytváří díry v energetickém těle a na díru se chytá cokoli: pokud máš v nějakém tématu díru, může ti tam být vzata i sebedůvěra. Proto říkám také „Vracím všechna kouzla namířená proti mé sebedůvěře“ — ale bez samotné díry se kouzlo na nic nechytá.
- „Raději nechci vidět.“ Pštrosí program: nedíváš se na problém. Ale pokud se na něj nedíváš, nevyřešíš ho — a on se dívá na tebe.
- „Jsem oběť.“ Přitahuje opakování zneužívání, dokud ho nerozpustíš. Pokud jsou pro tebe vztahy těžkým tématem, přečti si také znaky narcismu a jeho rozvázání.
- Potřeba svolení druhých. V dětství jsi byla nebo byl utvářen tak, abys čekal na potvrzení zvenčí. Vyřeš tuto potřebu a polovina sebesabotáže se uspořádá sama.
- Programy zděděné z rodu. „Dři tvrdě, bratře“ je rodový program, ne univerzální pravda. Rozpouští se stejně: „Rozpouštím programy sebesabotáže zděděné ze svého rodu.“
A pod nimi téměř vždy stojí strach — nedostatek důvěry v Boha. S programem strachu se nebojuje, přepisuje se láskou. Protože ty nejsi své programy: realita je ukazuje a realitu manifestuješ ty — o tom, jak to funguje, jsem psala v článku o zákonu přitažlivosti.
Chci 7 svazků rozvázání sebesabotáže →
Jak se pracuje: rozvázání sebesabotáže
Neříkám tomu rozvázání náhodou. Sebesabotáž je pouto, které sis vytvořila sama v sobě, většinou nevědomky — a pracuje se s ním jako s rozvázáním: větami vyslovenými se záměrem, zobrazením v těle a láskou vloženou zpět na místo.
1. Věty k rozvázání
Nestačí je poslouchat jako telenovelu — musí v nich být psychická energie. Opakuješ je půl hodiny denně:
- „Rozpouštím všechny programy sebesabotáže, které v sobě mám, ve všech časech a prostorech, životech a dimenzích i mimo ně.“
- „Rozpouštím všechny programy sebesabotáže zděděné ze svého rodu.“
- „Rozpouštím v lásce všechny programy sebesabotáže, které mi vytvořili druzí nebo které jsem si vytvořila sama.“
- „Rozpouštím program ‚vyhovuji všem, i na vlastní úkor‘.“
- „Rozpouštím program ‚jsem oběť‘.“
- „Jsem v pořádku taková, jaká jsem, a přijímám se taková, jaká jsem.“
- „Mám svou vlastní hodnotu a nikomu nedovoluji, aby do mě strkal a ubližoval mi.“
Po každé větě nech tělo promluvit. Zívání, říhání, slzy a povzdechy znamenají vylučování staré energie — dobrá znamení.
2. Zobraz sabotující část
Zavři oči a zeptej se: kde v těle cítím tento program? U lidí ho nacházím na lopatkách, ramenou — těžký jako pytle — na páteři, v žaludku. Hodně jsem pracovala se vzpomínkou z dětství, kdy jsem nosila příliš těžká břemena a slýchala, že jsem líná: cítila jsem je na ramenou celé roky. Když najdeš energii, vyndej ji: rozřízni energetické tělo na dvě části jako starý oblek a vystup z něj; světelným mečem očisti všechno černé na páteři.
3. Uzavři s ní mír, ne válku
Tady všichni chybují: silou se staví proti sobě. Ne. Teď jsi dospělá ty. Mluv s tou částí, jako bys mluvila s dítětem, které trpělo: „Je mi to líto. Děkuji ti. Miluji tě.“ Funguje i ho’oponopono: „Je mi to líto. Odpusť mi. Miluji tě.“ A pokud trauma pochází z dětství: „Byla to volba mé duše. Přijímám ji. Přežila jsem. Já jsem dospělá a odteď se o tebe starám.“
4. Vyplň prázdnotu láskou
Když řežeš a rozpouštíš, zůstává energetická prázdnota — nenechávej ji prázdnou. Vyplň to místo láskou jako ránu, kterou pečlivě obvazuješ, jako při operaci, a nech tělo se uklidnit.
5. Dej tomu 30 dní
Mysl potřebuje v průměru 30 dní, aby vytvořila novou cestu, nový návyk. Nečekej, že program, který tu byl 40 let, zmizí za jeden den. Pracuješ každý den, jemně, a v určité chvíli si všimneš, že už nezrazuješ sama sebe. Protože pamatuj: když zrazuješ sebe, dostáváš jen zrady.
6. Urči potřebu za schématem
Každé škodlivé schéma pokrývá skutečnou potřebu — komunikace, být viděna, potvrzení. Podívej se, která je tvoje, a zeptej se: mohu ji naplnit jinak, ve vyšší dimenzi? Můžeme i jinak.
Praktická cvičení od dnešního dne
- Ráno přijetí: zavři oči a pošli do každé buňky větu „Jsem v pořádku taková, jaká jsem, a přijímám se taková, jaká jsem“. Když se přijímáš, méně potřebuješ potvrzení zvenčí — a dáváš sebe na první místo.
- Večer vnitřní dítě: spatři část, která trpěla, a vezmi ji do náruče: „Vidím tě a miluji tě. Přežila jsi. Já jsem dospělá a odteď se o tebe starám.“
- Dopis rodičům: „Milá mámo / milý táto, dala jsi / dal jsi mi život a děkuji ti. Potřebovala jsem víc uznání, jemnější pohled. Chybělo mi to a ovlivňuje mě to.“ Pravda bolí, ale vyslovená pravda čistí pole. Nenuť se, pokud nejsi připravená: jsou etapy — pravda, přijetí, odpuštění — a potom dary.
- Držení těla: choď po ulici vzpřímeně, s proudící energií. Už z držení těla je vidět, kdo je ve své energii.
- Uzavři energetické tělo: vizualizuj svou auru, oprav díry světlem a láskou a potom zakonči: „Aktivuji svou sebeúctu. Volám zpět svou dobrotu ztracenou v toxických vztazích a svou nevinnost. Ano Bohu. Ano životu. Ano lásce.“
Když potřebuješ víc
Tyto věty, vážně opakované, hýbou horami. Někdy je však vrstev mnoho a je těžké sama nebo sám vidět krabici, v níž stojíš. Pak pracuj s někým: najdeš mě na individuálním sezení, a v kolekci rozvázání je všechno, co jsem k tomuto tématu připravila.
Chci individuální sezení s Cristinou →
Sleduj živé vysílání s rozvázáním sebesabotáže
Spusť si vysílání níže, zavři oči, když ti řeknu, a opakuj věty svým tempem.
Pro další kolo rozvázání na toto téma sleduj také živé vysílání Rozvázání sebesabotáže, kde pracuji i s programy zděděnými z rodu.
Často kladené otázky o sebesabotáži
Proč se sabotuji?
Protože část tebe vytvořená v dětství se tě snaží chránit podle starých pravidel. Programy sebesabotáže ti pomohly přežít ve věku, kdy jsi neměla jiné nástroje. Co ti pomáhá na jedné úrovni, brání ti na vyšší: když život stoupá, ta část táhne zpět k tomu, co zná.
Jak poznám, že mám programy sebesabotáže?
Dívej se na vzorce, ne na jednotlivé dny: začínáš a zastavuješ se, práce nepřináší užitek, vztahy běží podle stejného schématu, dveře se všude zdají zavřené. A program se projevuje i v těle: tíha na lopatkách, ramena jako pytle, tlak na páteři.
Dědí se sebesabotáž z rodu?
Ano, existují zděděné programy jako „jen těžká práce je práce“. Rozpouštějí se stejnými větami s dodatkem „zděděné ze svého rodu“, ve všech časech a dimenzích.
Jak poznám, jestli jde o sebesabotáž, nebo kouzla?
Většinou se mísí. Kouzla se chytají děr v energetickém těle a díry vytvářejí programy: perfekcionismus, nedocenění, strach. Proto vedle „Vracím kouzla namířená proti mé sebedůvěře“ pracuji i s programem za nimi — jinak díra zůstane a znovu se něco zachytí.
Jak dlouho trvá rozvázání sebesabotáže?
Jsou různé úrovně jemnosti. První vrstva může odejít už při prvním živém vysílání, na kterém vážně pracuješ. Pro nový návyk mysl potřebuje přibližně 30 dní; hluboké programy se zpracovávají po vrstvách.
Musím bojovat s částí sebe, která sabotuje?
Ne. Válka se sebou je další program zvnitřněného zneužívání. Sabotující část se léčí uznáním, poděkováním a láskou. Mír se sebou je rozvázání.
Milá, pokud jsi četla až sem, části, která tě chtěla zastavit, se to nepodařilo. Pokračuj k sobě jemně, den za dnem: vidíš se, přijímáš se, dáváš sebe na první místo. Není to sobectví, je to energetická hygiena. Posílám ti pusu a čekám tě v příštím živém vysílání.
