„Nedaří se mi zhubnout.“ To je jedna z vět, které slýchám nejčastěji. Téma vyšlo v poli několikrát a jen během jediného týdne za mnou přišlo několik lidí se stejnou věcí. Když se to stane, beru to jako vedení: je tu něco k práci. Tak jsem udělala celé live vysílání o emočním přejídání a o tom, co se za kily navíc ve skutečnosti skrývá.
Co jsem zatím viděla ve všech reprezentacích, je tohle: obecně jíme příliš mnoho, abychom skryli své emoce. Kila jsou většinou příznakem něčeho jiného. A zbytečně se trápíš jednou dietou za druhou, pokud jíš kvůli stresu nebo nervozitě: je potřeba vyřešit problém, a problémem není jídlo.
Než půjdeme dál, jedna důležitá věc: hmotnost má i zdravotní příčiny — štítná žláza, hormonální nerovnováha, některé léky, těhotenství, jiná onemocnění. Pokud jsi náhle přibrala a nevíš proč, nebo nehubneš, ať děláš cokoli, jdi nejdřív k lékaři a k nutričnímu terapeutovi. A pokud se ti jídlo vymyká z rukou, pokud držíš drastické diety, hladovíš nebo si vyvoláváš zvracení, promluv si s lékařem nebo s psychologem: tam je potřeba odborná pomoc. To, co ti tu říkám, je emoční a energetická stránka, ne plán na hubnutí a ne lékařská rada.
Můj příběh: 30 kil navíc v toxickém vztahu
Už jsem vám to vyprávěla: když jsem byla v toxickém vztahu s narcistou, měla jsem 30 kil navíc. Z 55 kg jsem se dostala na 85, a při malé výšce je to hned vidět. Nosila jsem 36–38 a skončila jsem u 48; začala jsem nosit oblečení po mámě. Už jsem se nepoznávala.
Jedla jsem víc, pracovala jsem non-stop, ve stresu. A hlavně jsem nebyla sama sebou: v toxickém vztahu ti ani ten druhý nenechá prostor, ani ty nejsi v takovém stavu, abys mohla být sama sebou. Lidé, kteří žijí ve vztazích s narcisty, velmi často přiberou. Pokud se v tom poznáváš, psala jsem o znacích narcismu a uvolněních na něj.
Mně kila odešla bez jakékoli speciální diety, když jsem změnila způsob, jakým žiju. Přestala jsem zbytečně pracovat a začala jsem dávat přednost sobě. Přihlásila jsem se na jógu, ráno, když jsem odvedla holky do školy, jsem si dala kávu a půl hodiny se procházela parkem. Den jsem začínala úplně jinak. Neříkám, že to bude i tvoje zkušenost — každý má svou cestu —, ale u mě ta chvíle, kdy jsem se postavila na první místo, změnila i tělo.
Občas se fotím, abych viděla, jak vypadám. Pro mě je přibírání varovným signálem: znamená to, že mi není dobře ve vztahu, ve kterém jsem, nebo v něčem jiném v mém životě. Pak se ptám: co mi nevyhovuje?
Proč nehubneš: kila jsou příznak, ne zdroj
Nedávám obecné rady, protože u každého člověka je za tím něco jiného: máma, život, nuda, osamělost. Někdy musím jít do čtyř, pěti energií jedné po druhé, abych se dostala ke kořeni.
Vždycky říkám, že řeka se čistí u pramene, ne v deltě. Pokud chceš přesunout Dunaj, přesuneš ho tam, kde pramení, ne tam, kde je široký. Stejné je to s kily: když řežeš jen následek, příčina zůstane a přivede je zpátky.
Co vyšlo v reprezentacích: emoční příčiny kil navíc
V live se lidé ptali: „Cristino, můžeš reprezentovat, co je za mými kily navíc?“ Tady je, co vyšlo, ve zkratce (bez jmen a bez osobních detailů):
Stres a „nevyhovuje mi to“
Jedna účastnice přibrala asi 8 kg za pět měsíců, v období se stěhováním, stresem v práci a únavou. Energie řekla velmi jasně: „Nevyhovuje mi to. Jsem unavená. Nechte mě na pokoji.“ A aby vyvážila to, co jí nevyhovovalo, jedla — něco slaného, ne sladkého. Poselství pro ni: změnit to, co jí nevyhovuje, a prosadit se. A když dostane chuť jíst, zeptat se: „Mám hlad, nebo mi něco nevyhovuje?“
Přiznávám, i já někdy jím, abych vykompenzovala stres. Řešením je sednout si a vyřešit situaci, ne hlad.
Osamělost a nedostatek lásky
Jiná účastnice ztratila mámu v dospívání a po rozchodu ve vztahu hodně přibrala. Sama cítila, že nedostatek lásky si vynahrazuje sladkým, dokonce i v noci, když se probudila. V reprezentaci vyšlo: „Jsem sama.“ A pak už nejsi sama — jsi ty a jídlo. Bylo tam ještě něco: v práci polykala slova a držela se zpátky a doma jedla. Když všechno držíš v sobě, jídlo se stane pojistným ventilem.
Reprezentovala jsem i její tělo a jeho potřeby a tělo řeklo: „Potřebuju přátele. Chci chodit ven, ať tlustá, nebo netlustá. Nechci sedět doma.“ Tělo chtělo pohyb, lidi, život. Když jsou věci tak úzce spojené se ztrátami a opuštěním, je potřeba hlubší práce, na individuálním sezení — a tam, kde zármutek nebo osamělost hodně tíží, i psycholog nebo psychoterapeut.
Nuda: hlad, který přichází z hlavy
Jedna paní řekla, že když je zaneprázdněná, nemá vůbec hlad, ale když má volno, na dovolené, dostane chuť jíst. Energie řekla: „Nudím se. Chci ve svém životě něco nového, něco, co mě překvapí.“ A její tělo chtělo „zábavu, člověče! Hýbat se, chodit, jít na kolotoč.“
To je hlad z hlavy, ne ze žaludku. Cvičení je vyměnit jeden zvyk za jiný: když tě ta myšlenka přepadne, jdi a dělej činnost, která tě baví. A dávej přednost sobě — i pro rodinu jsi lepší, když je dobře tobě.
Ženskost, kterou se neodvažuješ žít
U jedné účastnice vyšlo něco spojeného se ženskostí: „Neodvažuju se. Co tomu řeknou ostatní?“ Emočním věkem byla její ženská část někde kolem 12 let. Poselství bylo dát si prostor být ženou, vystoupit ze své komfortní zóny, oblékat se ještě hezčeji a nestarat se, co říkají ostatní. A podívat se, jaká byla její máma jako žena, jaké byly ostatní ženy kolem ní — může se učit i od jiných žen, nejen zůstávat věrná vzoru své mámy.
Každá z nás má v sobě tlustou ženu i štíhlou ženu — a můžeme je reprezentovat. Pokud jsi celý život měla nadváhu, převládala ta část, která jí, a žena, která sama sebe přijímá, se ještě neprojevila. A tenhle vnitřní věk nemá nic společného s tím v občanském průkazu: můžeš mít 60 a v hlavě být malá holčička. Stává se to i mužům. Dá se na tom pracovat.
Identita po těhotenství a „břemeno“
Jiná účastnice hodně přibrala v těhotenství, před mnoha lety, a od té doby pořád shazuje a zase nabírá. Vyšly dvě věci: potřeba zabírat prostor — „jako bych neexistovala“ — a na otázku, co pro ni znamenají děti a těhotenství, slovo „břemeno“, těžší život. Těhotenství mění identitu ženy; je potřeba vidět, kým jsi byla předtím a kým jsi potom. Tady je k práci víc aspektů: ty vůči dětem, máma vůči tobě, tvoje místo. (Pro všechno, co se týká hmotnosti v těhotenství a po něm, zůstává lékař prvním krokem.)
S tím souvisí: role ženy a role matky. Já znám několik Cristin: Cristinu v teplákách doma, která chroupe, co najde; Cristinu hospodyni, která celý den vaří — a je normální, že jíš, když celý den stojíš u hrnce; a Cristinu podnikatelku, která vyráží ven, líčí se, hezky se obléká a jídlo ji vůbec nezajímá. Máme je všechny. Je mezi nimi potřeba rovnováha.
Vina z jídla a vnitřní kritik
Jedna z reprezentací, které mě zasáhly nejvíc, byla u účastnice, která osm let hubla a přibírala, v nekonečném jojo efektu. Zeptala jsem se, co jí kila chtějí vzkázat. A ona odpověděla, rozzlobeně: „Přestaň nás trápit! Máme toho dost a fakt nezhubneme.“
Byly tam dvě části ve sporu: jedna, která chce zhubnout, a druhá, která chce jíst, užívat si život „bez viny, bez odsuzování“. Ta část, která chce zhubnout, týrala tu druhou neustálým „musíš, musíš, musíš“. Cítila jsem z její strany velkou tvrdost vůči sobě samé. A když jsem se zeptala, jak se cítí, když se nají: „Provinile.“
Tohle je klíč: jíš a ještě to zaliješ emočním jedem. Když už jsi jedla, užij si to jídlo. Já v úterý vodím děti do divadla a vedle divadla mají nejlepší kebab — a v úterý večer jím kebab, ať se děje, co se děje. To neznamená, že se nechávám unášet. Znamená to, že tam ta vina není. Pokud ke každému jídlu přicházíš s kritikem v zádech, kazíš si radost ze života.
Odkud se kritik bere? U ní z dětství: byla to kulatější holčička a máma s babičkou jí pořád říkaly, že jí moc. Ona ten hlas zvnitřnila a pokračovala v něm sama. Taky jsem to zažila: máma se ke mně celý život chovala, jako bych byla tlustá. Ale problém nebyl v tom, že bych byla žravá; problémem byly emoce, způsob, jakým se dítě vyrovnává s těžkým prostředím. Dnes jsi dospělý člověk a můžeš to udělat jinak. Pokud tě tahle rána pronásleduje, nechávám ti svého průvodce uzdravením vnitřního dítěte, s cvičeními a uvolněními a kompletní uvolnění s mámou.
Celá podstata vnitřní práce je mír s částmi v tobě. Když jsou duše, mysl a srdce v jedné linii, projdeš čímkoli snáz. Pokud je uvnitř spor, ten spor tě vysává z energie — roky jsem byla pořád unavená, ať jsem spala, kolik jsem chtěla.
Chci uvolnění na vnitřní dítě + Mix Vnitřní dítě →
Sebeúcta nepochází z váhy
Poslední účastnice z live zhubla a teď ji ochromoval strach, že zase přibere; jedla velmi málo a jídlo viděla jako nebezpečí. Přibírání pro ni znamenalo „nízké sebevědomí, je pro mě těžké se obléknout, vyjít ven, být sama se sebou“.
Řekla jsem jí, co říkám i tobě: sebeúcta nepochází z toho, jestli jsi štíhlá, nebo tlustá. Pochází z jednoho „mám se ráda“. Je pravda, že dnešní společnost klade velký důraz na vzhled a že lidé s nadváhou jsou diskriminovaní — i já jsem byla tlustá, vím, jaké to je nenajít oblečení. Ale pokud svou hodnotu vkládáš do zrcadla, není to trvalé a nenaplní tě to.
U ní vyšlo ještě něco: v dětství platilo pravidlo, že nikdo nevstane od stolu, dokud všechno nesní. Tak se jídlo stalo povinností. Rodiče si mysleli, že to dělají dobře, ale pokud to děláš se svými dětmi, zamysli se dvakrát. (Silný strach z jídla a přísné omezování jsou také důvodem požádat o radu lékaře nebo psychologa.)
Takže se přestaň kritizovat. Dnešní standardy jsou nerealistické a přijde mi moc dobře, že jsou ženy, které se přijímají takové, jaké jsou. U mě hrálo roli i tohle: když jsem se oblékala čím dál volněji, ztratila jsem vědomí svého těla. Oblečení ve tvé velikosti, ani moc volné, ani moc těsné — to je stav mysli. Jíš, abys existovala, neexistuješ, abys jedla.
Hlad v rodu
Je tu ještě jedna vrstva, na kterou myslí málokdo: hlad, který vytrpěli ti před námi. Naši předkové prošli obdobími hladomoru, válkou, léty nedostatku. Tyhle věci zůstávají v rodu. Když jsem pracovala na tom svém, ta energie hladu byla velmi, velmi silná. Hlad je těžká energie.
Pokud tě uklidní jen lednice, která „praská“ jídlem, pokud pořád vaříš ve velkém hrnci, jako by zítra měl přijít hladomor, nebo pokud nakupuješ kompulzivně, stojí za to se na to podívat bez odsuzování — ani sebe, ani svých rodičů a prarodičů. Pro ty, kdo cítí, že tady je kořen, jsem dala uvolnění do samostatného PDF a pro ostatní dědictví z rodiny jsou tu uvolnění na rodovou karmu.
Chci uvolnění na Hladomor & Nedostatek (PDF) →
Otázky, které si polož, než se najíš
Nedávám ti dietu. Dávám ti otázky, které vyšly v live a které používám i já:
- Mám hlad, nebo jakou emoci se snažím pohřbít? Tohle mi řekl můj psycholog a je to první otázka. Když jsem se zamilovala, neměla jsem vůbec hlad.
- Sladké, nebo slané? Taky od něj jsem se dozvěděla, že čím víc to táhne ke sladkému, tím víc je to emoční. Co skrývá chuť na sladké? Možná touhu osladit si život, možná něco jiného — u každého je to jinak.
- Co mi teď nevyhovuje? Stres, únava, spolknuté slovo v práci?
- Nudím se? Pokud ano, jakou činnost, která mě baví, můžu dělat místo toho?
- Co moje tělo doopravdy chce? Pohyb, lidi, hru, odpočinek, přírodu? Když jsi víc ukotvená v přírodě, máš menší hlad po vyplňování prázdna.
- Čí je tohle „musíš“? Tvoje, mámino, babiččino?
- Když jím, můžu jíst bez viny?
Odpovědi nenuť. Nech je přijít. Pokud cítíš, že je to víc, můžeme spolu pracovat do hloubky, na individuálním sezení.
Chci individuální sezení s Cristinou →
O tom, jak můžeš se svými emocemi pracovat každý den, si přečti i článek o zvládání emocí pomocí EFT a alchymii emocí.
Podívej se na celé live
Všechny reprezentace výše najdeš v live:
Časté otázky o emočním přejídání
Co je emoční přejídání?
Je to, když jíš ne proto, že máš hlad, ale abys přikryla nějakou emoci: stres, osamělost, nudu, spolknutý vztek, smutek. Jídlo se stane pojistným ventilem nebo společností. Z toho, co jsem viděla, jsou kila, která přicházejí takhle, příznakem něčeho jiného.
Proč nehubnu, i když držím diety?
Pokud je za tím nevyřešená emoce, dieta zasáhne jen následek. Je tu i jojo efekt, kdy jedna tvoje část chce zhubnout a druhá se bouří. Ale především si nech u lékaře a nutričního terapeuta prověřit zdravotní příčiny: štítná žláza, hormony a některé léky mohou ovlivnit hmotnost.
Jak poznám, jestli je to skutečný, nebo emoční hlad?
Zeptej se, než se najíš: „Mám hlad, nebo jakou emoci se snažím pohřbít?“ Hlad z nudy přichází z hlavy, ne ze žaludku — když se chvíli zastavíš a zamyslíš, často přejde.
Co mám dělat s vinou, když se najím?
Když už jsi jedla, užij si to jídlo. Vina je jako jed nalitý navrch. Často je to kritický hlas rodiče, zvnitřněný v dětství. Udělej mír s částmi v sobě, a pokud je vina zdrcující nebo se ti jídlo vymyká z rukou, promluv si s lékařem nebo psychologem.
Pomohou mi uvolnění zhubnout?
Nikomu neslibuju shozená kila. Uvolnění a reprezentace ti pomáhají vidět, co se za jídlem skrývá — emoce, rána, program z rodu — a pracovat právě tam. Co se pak děje s tělem, je cesta každého, s lékařem, pokud je potřeba.
Buď k sobě laskavá. Tvoje tělo není tvůj nepřítel — ukazuje ti, kde to bolí. Líbám tě a čekám na tebe u dalšího live.
