Třetí noc po narození se v pokoji matky na stůl kladou chléb, sůl, víno, svíčka a několik konopných nití — a matka spí s jedním okem zavřeným a druhým otevřeným. To přicházejí Ursitoare „s větrem“, aby spředly nit života novorozence: co určí, to se stane.
Kdo jsou tři Ursitoare
První nit života spřádá (jak dlouhá bude), druhá ji odměřuje (s jakými zkouškami), třetí ji přestřihne (kdy a jak skončí). Některé varianty je nazývají „Bílé Ursitoare“ nebo je stavějí pod Boží vládu; jiné je nechávají „divoké“, v lesích a na mostech. Všem je společné jedno: osud se spřádá jen jednou — a rozplést ho lze jen „platbou“ vykonanou tak, jak se patří.
Rituál stolu (urdia)
- stůl se prostírá čelem k východu, s chlebem, solí, vínem, vodou a jablky;
- na nějakou dobu se nechá „zavřený“ — v pokoji je ticho, žádná hudba ani hádky;
- stará žena pronese uvítací formuli: „Vítejte, Ursitoare“;
- ráno se to, čeho se „dotkly“, rozdá jako almužna nebo se hodí do tekoucí vody;
- nikdo se získaným darem „nechlubí“ — osud udržený v tajnosti působí lépe.
Jaké dary dávají (a co žádají)
Dobré dary: zdraví, štěstí, „milosrdnou ruku“, krásu, „manžela od Boha“. Dar, který „žádají“: Ursitoare mohou žádat klid, úctu k mrtvým a aby nikdo dítě „netrápil“. Rodiny, které stůl nepřipravily, podle tradice riskují „špatné“ sudby — odtud ta pečlivá péče babiček.
Ursitoare, Moiry, Parky — tytéž nitě
Řekové měli Moiry, Římané Parky, Slované mají Rodanice (sudičky) a Rumuni — Ursitoare, od slovesa a ura, „přát (požehnání)“. Struktura je totožná: tři ženy, jedna nit, jeden osud. A křesťanství je nevyhnalo: „pokřtilo“ je ve svatých dnech po narození a postavilo je vedle modlitby za matku.
Často kladené otázky
Dělá se ten rituál ještě dnes?Ano — v mnoha rodinách, nenápadně. Matka prostře stůl, i když říká, že je to „jen pro formu“. Formy si pamatují: a paměť tradice je sama o sobě formou kontinuity.
Mohu „změnit“ to, co mi bylo sudbou určeno?Tradice říká, že sudbu lze „usmířit“ (almužnami, dodržováním svátečních dnů), ale nelze ji zvrátit. Křesťanská víra dodává: modlitba mění i osud — „všechno je možné tomu, kdo věří“.
