Proč se čte žalm 129?
Čtěte žalm 129 jako modlitbu pokání, odpuštění a trpělivé naděje. Výkřik z hlubin následuje důvěra v Boží milosrdenství a obraz čekání na ráno.
Tento žalm můžete číst, když prožíváte podobnou situaci, nebo v rámci pravidelné četby žaltáře. Výklad vychází z poselství textu; žalm není určen pouze pro jedinou konkrétní potřebu.
V 18. kathismě žaltáře očekává Žalm 129 svého čtenáře se 8 verši modlitby vycházející ze skutečné zkušenosti. Začíná slovy «Z hlubin jsem volal k Tobě;...» — a odtud je vše rozhovorem mezi člověkem a Bohem.
Text Žalmu 129
1. Z hlubin jsem volal k Tobě, Hospodine! Hospodine, vyslyš můj hlas!
2. Ať Tvé uši pozorně naslouchají hlasu mé modlitby.
3. Budeš-li hledět na nepravosti, Hospodine, Hospodine, kdo obstojí?
4. Neboť u Tebe je milosrdenství.
5. Pro Tvé jméno jsem Tě očekával, Hospodine; má duše očekávala Tvé slovo,
6. Má duše doufala v Hospodina od ranní hlídky až do noci. Od ranní hlídky ať Izrael doufá v Hospodina.
7. Neboť u Hospodina je milost a hojnost spásy u Něho,
8. A On vysvobodí Izrael ze všech jeho nepravostí.
Kdy se čte Žalm 129
- Je součástí 18. kathismy; pronáší se při osobní modlitbě, zejména za pokoj a porozumění.
- Na konci každého žalmu tradice přidává: «Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.».
Sousední žalmy
Číslování se řídí pravoslavným žaltářem (Septuaginta). Tentýž žalm může mít v jiných vydáních Bible jiné číslo.
